Barevná teplota světla se udává v kelvinech a určuje, jak teplé nebo studené světlo vnímáme. V praxi nejde o estetický detail, ale o funkční parametr, který ovlivňuje orientaci v prostoru, kvalitu spánku i to, jak vypadá barva stěn a nábytku. V jednom bytě se přitom málokdy vystačí s jedinou hodnotou. Obývací pokoj, ložnice a kuchyně mají odlišné nároky a sjednotit je pod jednu teplotu znamená dělat kompromisy na všech stranách. Řešením je pracovat s více zdroji a měnit teplotu podle denní doby. Pokud řešíte sladění několika světelných zdrojů v jednom prostoru, pomůže vám článek o míchání různých odstínů bílé v jednom pokoji, který shrnuje, jak předejít viditelným rozdílům mezi jednotlivými svítidly.

V obývacím pokoji se osvědčuje vrstvení světla. Hlavní stropní svítidlo s teplotou kolem 3000 K zajistí základní osvětlení, které není ani příliš žluté, ani studené. Doplnit ho lze stojací lampou u sedačky s teplotou 2700 K, která vytvoří příjemnější zónu pro čtení a odpočinek. Pokud je v místnosti televize nebo pracovní koutek, vyplatí se samostatně ovladatelné světlo s hodnotou 4000 K, které snižuje únavu očí při soustředění. Podstatné je, aby se jednotlivé zdroje daly zapínat nezávisle. Míchat teplé a studené světlo v jednom okamžiku na plný výkon působí rušivě, protože oko rozdíl vnímá i při malém rozdílu několika set kelvinů.

Ložnice má jiná pravidla. Večer je žádoucí teplota 2200 až 2700 K, tedy světlo, které neobsahuje příliš modré složky a nepotlačuje tvorbu melatoninu. Noční lampičky by měly mít nízkou intenzitu a teplý odstín, ideálně s možností stmívání. Ranní buzení naopak podpoří studenější světlo s teplotou 4000 K, které tělu signalizuje začátek dne. Pokud v ložnici zároveň pracujete, je lepší použít samostatnou lampu s vyšší teplotou a hlavní osvětlení nechat v teplém režimu. Nikdy nespoléhejte na to, že jedna žárovka zvládne oba režimy dobře. Chybou je také umístit studené světlo přímo nad postel, kde večer ruší a ráno oslňuje.

Kuchyně vyžaduje přesnost. Pracovní deska potřebuje světlo s teplotou 4000 až 5000 K, aby bylo vidět na krájení, kontrolu potravin i úklid. Teplé světlo nad stolem naopak vytvoří příjemné místo pro jídlo, ale nesmí být tak žluté, aby zkreslovalo barvu potravin. Osvědčuje se oddělit osvětlení linky a jídelního stolu do dvou okruhů. Podsvícení spodních skřádek by mělo mít stejnou teplotu jako hlavní světlo nad deskou, jinak vzniká viditelný přechod. V malých kuchyních se vyplatí držet se jedné hodnoty pro pracovní zónu a druhou použít pouze nad stolem. Rozdíl větší než 1500 K už působí neuspořádaně a zbytečně upozorňuje na hranici mezi zónami.