Šikmá střecha v podkroví má svá specifika, která se u rovného stropu neobjevují. Rovina klesá, krokve nejsou v jedné linii a tepelná izolace mezi nimi zabírá prostor, který je potřeba vyřešit dřív, než se připevní první deska. Právě tady vzniká většina problémů, se kterými se pak setkáváme při rekonstrukcích. Rozhodující není síla desky, ale kvalita a přesnost nosného roštu. Pokud rošt není v jedné rovině, sádrokarton se prohne, spoje popraskají a výsledek vypadá špatně i po pečlivém tmelení.

Základem je správně zvolený profil a jeho kotvení. Do dřevěných krokví se připevňují držáky, na které se montují nosné profily CD. Vzdálenost mezi nimi se řídí tloušťkou desky a zatížením, běžně se pohybuje mezi 40 a 60 centimetry. Profily se nesmí dotýkat izolace, jinak vzniká tepelný most a riziko kondenzace. Stejně důležité je dodržet dilatační spáry u stěn a u hřebene, protože dřevo i kov pracují s vlhkostí a teplotou. Kdo si chce ušetřit zbytečné opravy, měl by si nejdřív projít podrobný návod, jak udělat rastr na sádrokarton v podkroví, kde jsou rozepsané jednotlivé kroky včetně roztečí a typů spojek.

Častou chybou je podcenění parozábrany. Ta patří na teplou stranu konstrukce, tedy pod rošt, a musí být spojitá. Každé přerušení nebo špatně přelepený spoj znamená, že vlhkost z interiéru pronikne do izolace a tam zkondenzuje. Další problém bývá v rovině. Mnozí montují rošt přímo na krokve bez vyrovnání a pak se diví, že podhled kopíruje nerovnosti střechy. Řešením je použití rektifikačních držáků nebo druhé vrstvy profilů, která rozdíly srovná. Vyplatí se také kontrolovat rovinu laserem nebo dlouhou latí průběžně, ne až po instalaci desek.

Závěrem platí, že sádrokartonový podhled ve šikmé střeše není složitější kvůli samotné montáži, ale kvůli přípravě. Kdo věnuje čas roštu, parozábraně a kontrole roviny, bude mít podhled bez prasklin a bez tepelných mostů. Kdo to uspěchá, bude opravovat. Materiál není drahý, drahá je ztracená práce.